Jak začít? Asi od úplného začátku. Ještě na začátku února jsem žila v Christchurch celkem fajn život. Pak udeřilo zemětřesení a zamíchalo mi s životem
jak se skleněnou sněhovou koulí. Ale vše má svůj smysl...
Dvě hodiny po zemětřesení jsme dostali SMS od kamaráda Prokyho s pozváním k
němu na farmu na jih Nového Zélandu. Jeho šéf nám nabídl, ať k němu přijedeme a jsme u nich zdarma jak dlouho potřebujeme a že má plný mrazák masa. Asi by mě nikdy nenapadlo využít takové velkorysosti, ale byli jsme uprostřed trosek, bez elektřiny, bez vody, bez práce, vystrašení a se stále s třesoucí se zemí pod nohama. Výlet za Prokym se nám zdál jako nejlepší nápad. Chtěli jsme ho stejně navštívit a byla to šance zase trochu pocestovat. Já si sbalila asi 80% svých věci se záměrem vrátit se do Christchurch za týden či dva.
Na farmě jsme strávili okolo 10 dní. Tak dlouho nám trvalo dostat se do normálu. Žili jsme jak ve špatném snu plném strachu, zmatenosti a totální prázdnoty. Snažili jsme se spát, jíst a nebyli schopni rozhodnout, co dál. Ríša měl se Zámkem jasno, museli se vrátit do práce. Byli ti "šťastní", co oni nepřišli. Ale jakmile se vrátili do Christchurch ujišťovali nás, že není o co stát a snažili se nás spíš
odvrátit od návratu.
Od té doby žijí nový život, na úplném konci světa, uprostřed nádherné přírody. A
tady začíná můj nový blog:) Snad vás bude bavit jako mě:)
jak se skleněnou sněhovou koulí. Ale vše má svůj smysl...
Dvě hodiny po zemětřesení jsme dostali SMS od kamaráda Prokyho s pozváním k
němu na farmu na jih Nového Zélandu. Jeho šéf nám nabídl, ať k němu přijedeme a jsme u nich zdarma jak dlouho potřebujeme a že má plný mrazák masa. Asi by mě nikdy nenapadlo využít takové velkorysosti, ale byli jsme uprostřed trosek, bez elektřiny, bez vody, bez práce, vystrašení a se stále s třesoucí se zemí pod nohama. Výlet za Prokym se nám zdál jako nejlepší nápad. Chtěli jsme ho stejně navštívit a byla to šance zase trochu pocestovat. Já si sbalila asi 80% svých věci se záměrem vrátit se do Christchurch za týden či dva.
Na farmě jsme strávili okolo 10 dní. Tak dlouho nám trvalo dostat se do normálu. Žili jsme jak ve špatném snu plném strachu, zmatenosti a totální prázdnoty. Snažili jsme se spát, jíst a nebyli schopni rozhodnout, co dál. Ríša měl se Zámkem jasno, museli se vrátit do práce. Byli ti "šťastní", co oni nepřišli. Ale jakmile se vrátili do Christchurch ujišťovali nás, že není o co stát a snažili se nás spíš
odvrátit od návratu.
Já osobně pracovala v centru Christchurch, tak že jsem o práci přišla. Každé
vrznutí dveří ve mě vyvolalo téměř infarkt, tak že sem si neuměla představit
návrat mezi každodenní aftershocky. Našla jsem pár inzerátů v nedalekém Te
Anau. Pomatovala jsem si, že to bylo hodně malé městečko v nádherném prostředí. Zkusila jsem bezmyšlenkovitě na ně zavolat a ye dvou se mi ozvali. Má budoucí šefová mi psala, ať se za ní skočím podívat, tak jsme jeli na výlet do Te Anau. Ani jsem nemyslela vážně najít si práci tak rychle a tak daleko. Ale šéfová mi nabídla takové podmínky, že prostě nešlo říct ne. A tak jsem se rozhodla začít
znova, sama, v Te Anau. A jsem za to šťastná.
Od té doby žijí nový život, na úplném konci světa, uprostřed nádherné přírody. A
tady začíná můj nový blog:) Snad vás bude bavit jako mě:)
A jak žiji vám trochu přiblíží tyto fotky:
Žádné komentáře:
Okomentovat