Když jsme kolem dvanácté dorazili do Te Anau lodge (ubytovací zařízení, o které se Adam stará), bylo mi to jasné. Přede mnou něco utajit není moc jednoduché. Konečně! Konečně poletím helikoptérou do jednoho z fjordů!
Z celého světa je právě na Novém Zélandě nejvíce helikoptér na hlavu. Na každých 1100 lidí vychází jedna helikoptéra. Te Anau je Meccou helikoptér, tak že jsem si našla nejlepší možné místo, kde žít, s moji vášní pro helikoptéry!
Žít v Te Anau, pracovat v turismu, znát hodně místních lidí a mít s nimi dobré vztahy je nejenom krásný životní styl, ale i velká výhoda. V tomto případě si u Adama jeho hosti zarezervovali dvě místa v helikoptéře na let do Milford Sound. Cena za osobu je v přepočtu 12 000 Kč, tedy hodně drahá záležitost i pro turisty. Cena se může snížit, pokud se najdou další dvě osoby do helikoptéry. Adam se vždycky snaží obvolat co nejvíce prodejců těchto zážitků a najít další klienty, aby se jim cena snížila, ale ne vždycky se povede. Tentokrát se nepovedlo a letecká společnost, jejichž majitelé i piloty samozřejmě známe nám nabídly přidat se tedy k nim zadarmo. Říkáme to mu "famil" a já bych řekla, že je to důležitá součást marketingu. My se proletíme, zažijeme tento produkt a jsme schopni ho lépe prodat. Já takhle absolvovala zadarmo desítky úžasných výletů a zážitků. Čecháček by si asi řekl neber to když je to zadarmo, ale my si toho vetšinou dost ceníme a rádi pak o těchto produktech mluvíme a prodáváme je. I když jsem pracovala v restauraci nebo na lodi, s turisty si stále povídáme a oni se ptají co a kde podniknout a není nad to, když jim celá nadšená vyprávím, co jsme viděli nebo jim ukážu fotky, které uvidíte i vy za chvíli. A samozřejmě nedoporučím něco, co se mi samotné nelíbí. A doporučení opravdu pomáhá všem - čím víc turisté zažijí, tím déle zůstávají v ubytovacím zařízení, tím vícekrát jdou do restaurace a tak dále. Jen tak může naše městečko postavené na turismu kvést.
Tušila jsem tedy, že poletíme, ale netušila jsem ještě kam. Popravdě mi to bylo jedno, všechny možnosti jsou úžasné. Z Te Anau se většinou lítá do Milford Sound nebo Doubtful Sound, oba fjordy jsou nádherné a a drahé. Letěli jsme do Milford Sound! Do mého druhého domova, mé kanceláře. Vidět Milford z helikoptéry byl můj sen už dlouho a samotná se divím, že se to nepovedlo už dříve. Ale nebudu si stěžovat, že. Naopak! K tomu všemu bylo po dlouhé době slunečné bezvětrné počasí.
Klienti seděli samozřejmě ve předu a my jsme seděli na zadních sedadlech. Řekla bych, že je to velký rozdíl ve výhledu a jako platící bych určitě chtěla sedět ve předu. Letěli jsme kolem jezera Te Anau a pak stoupali do hor k zasněženým vrcholkům, přelétávali horská jezera, rozlehlá ledovcová údolí, téměř jsme se dotýkali strmých zalesněných vrcholků a měli otevřená ústa po celou dobu letu. I po pěti letech na Zélandu jsem nemohla uvěřit, co jsme viděli. To se nedá popsat, proto přikládám odkaz na fotogalerii. Po přeletu Milford Sound jsme letěli zpět přes další hory a údolí a pak se nás pilot zeptat, jestli chceme přistát na sněhu nebo na skále a klienti řekli na sněhu. Konečně jsem na vlastní oči viděla Sutherland vodopád, 580 metrů vysoký vodopád, jeden z nejvyšších na Zélandu. Vodopád se rodí z nádherného horského jezera v ledovcovém údolíčku, nad kterým jsme přistáli. Byli jsme v samotném nebi. Nebe to přeháním, dobře, ale dokonalé, krásné místo, uprostřed hor, daleko daleko od civilizace. Dosedli jsme mezi zamrzlé jezero obklopené skalami a dalším srázem vedoucí k jezeru s oním vodopádem. Člověk jen kroutí hlavou a opakuje, že tohle je prostě neuvěřitelné. Říkám Johnatanovi, pilotovi, že má nejkrásnější práci na světě a on na to se smíchem odpovídá, že jen v dobrém počasí.
Asi během dvou minut se k nám slétli horští papoušci Kea. Někdy o nich musím napsat článek, protože si zaslouží větší pozornost. Jsou chytrý jako malé dítě a jejich životním náplní je ničit. Okamžitě se pustili do antény a gumových částí helikoptéry. Kea jsou tak krásné a zajímavé, že zapomínáme na okolí a fotoaparát se zaměřuje na ně. Krom našich fotoaparátů, kvílení Kea a praskání ledových ker je ticho. Daleko kolem nás není nikdo a nic než dech beroucí divoká příroda.
Strávili jsme asi půl hodinku v tomto světem zapomenutém místě a letěli jsme zpět. Hodina a půl letu nás jak kdyby odtrhla od "obyčejného" světa. Po dosedu nás bolí tváře od usmívání a tento úsměv nejde ještě dalších čtvrt hodinku setřást z obličeje. Klienti byli naprosto nadšení a nelitovali jediného dollaru.
Tak snad se jednou podívám i do Doubtful Sound:)
Přikládám pár fotek a zbytek najdete ZDE.
Žádné komentáře:
Okomentovat