Měli jsme tu totiž výroční rybářskou soutěž, která přilákala rybáře i 'nerybáře' ze širokého okolí. Hlavním lákadlem byla první cena - motorový člun! To nalákalo i nás. Každý jiný rok bych běhala po restauraci a obsluhovala hladové rybáře, tento rok jsem se konečně mohla aktivně zapojit.
S Adamem si pravidelně půjčujeme nafukovací motorový člun, který se hodil i tentokrát a hned v sobotu ráno jsme vyrazili na jezero, k ústí řeky, kde by měl být úlovek zaručen. A nic. Já mám prut a třpytky už pár let, dostala jsem ho kdysi k Vánocům a Adam si půjčil od kamaráda. Tady v Te Anau se bohužel smí lovit pouze na třpytky, návnada není povolena.
Na jezeře se nezdařilo, a tak jsme zkusili štěstí ze břehu na řece a nic. Sobota byla neúspěšná. V neděli hned ráno jsme nadšení jeli zase na řeku. No co vám mam povídat, vyzkoušeli jsme asi deset různých míst a nakonec z toho byl jeden úlovek. Adam chytil malého pstruha. Bylo to celkem vtipný, protože byl malinký a my jsme takový začátečníci, že jsme nevěděli, jestli ho máme pustit, nebo si ho můžeme nechat. Volali jsme kamarádům, kolik že ten pstruh musím mít minimálně centimetrů a on to nikdo nevěděl. Nakonec jsme se dozvěděli, že limity zrušili a že ho máme přinést. Adam tak odvážně poprvé zabil a vykuchal rybu. Nebylo to tak hrozné, jak jsme si mysleli. Trochu nervózně jsme pak odevzdávali rybu rozhodčím, aby jsme zjistili, že měla 26 cm a že to není nejmenší ryba, co byla přinesena do slosování. Doufali jsme ve dvě ryby, na každého jedna, ale aspoň jeden z nás se zařadil do slosování o hlavní cenu a já se zařadila do slosování do ceny útěchy.
Samozřejmě jsme nic nevyhráli, ale byl to super víkend, který jsme si spolu s Adamem moc užili. Loni jsem Adamovi koupila rybářský lístek a použili jsme ho jen jednou. Kvůli této soutěži jsme si koupili lístek na další rok, tak snad nás to motivuje zajít si zarybařit častěji. Oba nás to baví, je to úžasná relaxace a super být venku u vody. Oba jsme z toho unavený jak koťata. Přidávám pár fotek včetně našeho velkého úlovku.
